Všichni asi známe ten pocit, kdy je nám občas na nic a z okolí přicházejí jen samá doporučení či rady, abychom to všechno hodili za hlavu a šli dál. Možná se přitom snažíme stále dokola „jen“ o šťastný život, ale pocit euforie ne a ne přijít. Ve skutečnosti je realita života taková, že i špatné chvíle k životu nedílně patří. Proč se tedy neustále učit mít štěstí jako jediný cíl?
Všechno se točí kolem nutkavého úsilí dosáhnout pohody a štěstí až tak, že se ze štěstí stává v našich myslích povinnost, výsledek vlastní usilovné práce i měřítko úspěchu. Nejsme šťastní? Je to naše chyba?
Štěstí si podle psychiatrického průzkumu příliš konkretizujeme – dáváme mu jasné obrysy a vyžadujeme jeho trvalost. Smutek a pocit neštěstí jsou pak jen důkazem, že je něco špatně.
Štěstí má v různých skupinách společnosti odlišné, ale přesto naprosto konkrétní zadání. Nejčastěji je to rodina, dobré zdraví, jistý příjem a pohodový život. Jenže štěstí ze své podstaty jednoduše nemůže být trvalým stavem. Jako příklad lze uvést definici štěstí z obecně uznávaného slovníku: Štěstí je zaprvé příznivým sledem okolností, zadruhé příjemným pocitem někoho, kdo se raduje.
Sled okolností přitom můžeme ovlivnit jen v omezené míře. Za příjemné pocity jsou pak zodpovědné endorfiny, které ve chvílích potěšení vylučuje náš mozek. Obě tyto charakteristiky jsou jasným důkazem toho, že štěstí často nechápeme správně a připisujeme mu větší nebo minimálně jiný význam, než mu přísluší.
Za nemoc s velkým N dnes lékaři považují názor, že život musí být především hezký a bezproblémový. Umění života však spočívá v přijetí, že k němu patří i nepříjemnosti a nedostatky a také jejich sdílení s ostatními. Terapeuti se přitom shodují, že malé neštěstí i obavy a úzkosti jsou přirozeným a přínosným stavem mysli. Upozorňují nás na problém, který je potřeba vyřešit, jsou často voláním po změně, touhou vystoupit ze zajetého obrazu života, často i výzvou k něčemu novému.
Problém je, jestliže úzkost a s ní spjatá stresová situace začne být na obtíž. Může se jednat o situace, kdy prožíváme dlouhodobě výraznou nepohodu i v běžných situacích. Důvodem nepříjemných stavů přitom nejsou samotné situace, ale neschopnost je v dané chvíli zpracovat. Řešením není nadužívání léků či alkoholu, řešením je sdílení problémů – s nejbližšími, v rodině, s přáteli, s lékaři či terapeuty, téměř zázračně mohou zapůsobit nové zájmy a aktivity k posílení duše, psychiky i fyzického těla, zejména spojené s fyzickým pohybem a pravidelným cvičením.
Můžeme si také vybrat na koho se případně obrátíme, ale v žádném případě nezůstávejme se svým neštěstím, svou bolístkou na duši, se svými problémy sami. Komunikujme s okolím a vzpomeňme si na slova Karla Čapka: „Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí“.
Rada lékařů k vyladění do harmonie fandí podpoře našich zájmů a koníčků, podpoře setkávání se s lidmi, v jejichž přítomnosti se dobře cítíme a v případech, kdy dojdou slova i k pohlazení. Život jednoduše není jen sledem šťastných událostí a základem životní spokojenosti je pochopení, že ne vše lze ovlivnit vlastními činy, že šťastný život není jen správným nastavením mysli a ačkoli psychosomatické potíže jsou reálným problémem našeho světa, nelze si myslet třeba ani to, že za své nemoci jsme odpovědni jen a pouze my sami. Smiřme se tedy s tím, že existují věci mezi nebem a zemí, které jednoduše jsou a my je až tak moc nedokážeme ovlivnit.
PhDr. Marie Vlčková
psychologická a mentální poradkyně a koučka
Autor PhDr. Marie Vlčková
Životní koučka a osobní terapeutka
Začněme dělat to, co je nezbytné, pak to, co je možné, a najednou zjistíme, že děláme nemožné.
Snaha pomáhat lidem charakterizuje celý můj dosavadní život. Vrbou všem potřebným jsem ráda byla už v dětství, i v době studií na gymnáziu a Univerzitě Karlově a provází mne dodnes – jsem vnímavá pozorovatelka života, certifikovaná koučka, facilitátorka, psychologická terapeutka, konzultantka, mentorka a především člověk, který má rád lidi. Empatie, pokora a oduševnělá blízkost je mým klíčem pro porozumění, schopnost naslouchat a laskavě hovořit s lidmi, kteří hledají na své životní pouti světlo a naplnění svých snů a vizí – osobních i pracovních.
Jako dlouholetá spolupracovnice mága, léčitele a astrologa Emila Václava Havelky a jím zvolená prezidentka Bratrstva Zlaté pyramidy, z.s. ráda pomáhám lidem objevit v sobě vnitřní sílu, najít impulzy k životní změně a především vyladit duši i mysl pro životní rovnováhu, sebedůvěru a tolik potřebnou vnitřní pohodu. Mám mnohaleté zkušenosti s psychologickým poradenstvím a pomocí potřebným ze všech věkových skupin s pozoruhodnými kladnými ohlasy.
Tel.: +420 603 242 888, marie@sebedetox.cz, www.sebedetox.cz