V posledních letech, kdo nemá chytré hodinky, které mu změří během tréninku „tepovku,“ tak jakoby nebyl. Málokdo ale už ví, co a proč si vlastně měří, tak se na to mrkneme blíž v následujícím článku.
Tepová frekvence je jedním z ukazatelů změn v krevním oběhu, ke kterým dochází při pohybové činnosti. Vlivem svalové práce při tréninku tedy měníme náš dýchací a oběhový systém. Pomocí měření tepu tak můžeme snadno kontrolovat, jaký má pro nás trénink vlastně efekt. Klidové hodnoty se pohybují u dospělých kolem 70 tepů za minutu. Maximální hodnoty mohou dosahovat přes 200 tepů za minutu. Zvýšení tepovky charakterizuje intenzitu zatížení, k výchozím hodnotám se vrací při uklidnění. Čím rychlejší tento návrat je, tím jsme zdatnější. Jednoduchým příkladem z běžného života je třeba obyčejná chůze do schodů, při níž se některý jedinec zadýchá a tepová frekvence se mu zvýší, zatímco někdo je vyběhne „jakoby nic“. Cílem tréninku obecně je snížit klidovou frekvenci co nejvíce. Jen tak pro zajímavost – mezi sportovcem a nesportovcem může být rozdíl v klidové srdeční frekvenci až 40 tepů/min.
Další pojmy, se kterými se v souvislosti s tepovou frekvencí a tréninkem setkáme je aerobní a anaerobní zóna (ano, souvisí se starým známým „aerobikem“). Aerobní zóna je vymezena individuální tepovou frekvencí, kterou nám ukazují ty hodinky, pokud je ale nemáte, lze ji snadno vypočítat následujícím vzorcem: TF (tepová frekvence) = (220 – věk) x 0,6 (spodní hranice TF) a (220 – věk) x 0,8 (horní hranice TF). Aerobní cvičení je potom takové, při kterém metabolické děje ve svalech probíhají převážně za přístupu kyslíku a ze svalů se tak vznikající laktát může průběžně odplavovat. To zní trochu odborně, pro náš trénink je ale důležité, že pokud se budeme v aerobní zóně pohybovat delší dobu (více, než 30 minut), bude naše tělo brát energii z tukových zásob, což třeba vědět, pokud je cílem tréninku redukovat hmotnost. Pokud naopak aerobní práh překročíme, dostaneme se do zóny anaerobní (jednoduše řečeno je to ta chvíle, kdy nemůžeme popadnout dech).
Střídání různých tepových frekvencí využíváme hlavně v intervalovém tréninku, který je pro náš kardiovaskulární a dýchací systém bez nadsázky to nejlepší, co pro sebe v tomhle ohledu můžeme udělat. Posílíme srdce a plíce, nastartujeme metabolismus a po pár lekcích se díky tomu nebudeme zadýchávat ani do těch schodů. Alespoň krátký intervalový trénink by tedy měl být každou součástí návštěvy fitka.
A co vy? Zvýší se Vám tepová frekvence během tréninku?
Autor Pavla Kocourková
Osobní trenérka Form Factory